Reportáže

12.05.2009 UAC - Jedomělice

Závod v Jedomělicích napatří zrovna k mým oblíbeným, ale tak nějak jsem si předsevzal, že ho letos pojedu. Bohužel po víkendové návštěvě u rodičů, kde jsem tradičně míchal pátý přes devátý, jsem měl v sobotu večer a v neděli ráno hodně nepříjemné zažívací problémy a do Jedomělic jsem vyrazil s vědomím, že holt dnes budu za doprovod buď Vencovi nebo Lu. Nevím proč jsem si to na prezentaci v poslední chvíli rozmyslel, že to nakonec risknu, každopádně jsem si po tomto činu pěkně nadával, že sem asi fakt pako .

Na start jsme se s Vencou postavili taky jednou trochu dopředu a tak jsme začátek závodu absolvovali celkem v pohodě. V prvním cílovém stoupání jsem se ale už ocitl nějak na chvostu a samozřjmě jsem taky odpadl společně s několika dalšími jedinci. To co se pak odehrávalo na rovině, bylo pro mě neuvěřitelný peklo. Zezačátku jsem ještě dokázal střídat, ale pak už jsem jen trapně hákoval. Každopádně naše skupinka to zvládla a balík si opět dojela.

V dalším kole v kopečku odpadám opět, ale je nás už o něco víc a tak jsme vytvořili skupinku asi deseti lidí, která to už tak nehrotila a na sjíždění balíku už díkybohu rezignovala. Postupně jsme nabalili dalších pár jedinců a vytvořili asi patnáctičlennou skupinu. Kopce se jeli už trochu rozumně, na rovině v protivětru to občas bylo trochu na hraně, ale to bylo spíš nerovnoměrným tempem, které prostě někteří nedokázali udržovat.

V posledním okruhu už to bylo celkem leháro, začlo se trošku závodit ve sjezdu, kde to zkoušela jedna šlapka. Její náskok jsme ale drželi neustále mezi 50 a 100 metry a tak jsme věděli, že si šlapka akorát vyplejtvá svoje síly do závěrečného kopce. Kousek před cílovým stoupáním se ale odtrhává markusák a šlapku si dojíždí, k němu se přidává ještě Jirka Humplík. To už se mi moc nelíbí, přecijen jsme tam dva SoSáci a bylo by hloupý nechat je odjet a tak to beru na sebe a balík dotahávám trochu blíže.

Do závěrečného stoupání najíždím z přední pozice a říkám si, že na tom zas tak zle nejsem a tak zkusím potrhat balík pěkně tempově na velkou, ať vytvořím dobrou pozici alespoň pro Vencu a utrhnu mu několik soupeřů. Během chvíle převálcujem vyčerpanou šlapku, markusák se ale drží, navíc se k němu přidává další markusák Hovorka a oba trochu poodjíždí. Před zatáčkou zjišťuju, že je za mnou Venca, ale ostatní trochu těžce visí. Už nevím jestli to byla aktivita Vency nebo někoho jiného, každopádně Venca trošku odjíždí s někým dalším a já to trochu kotvím a ještě se šetřím. Když vidím, že za mnou to moc čerstvě nevypadá, zrychluju a opět si Vencu dojíždím. Cíl je nadosah, jsem už docela spokojen, že jsem dneska přežil, na nějaký spurtování není nálada, spíš se bojím křečí do stehen a tak už nějak visím za skupinkou až do cíle. Ještě mě zezadu převálcoval Jirka Humplík, který si cílový spurt pěkně užil :-)

No když to shrnu, výsledek sice žádnej zázrak, za balíkem jsme ale zaostali o necelých 10 minut, což není úplná tragédie. Venca skončil 26. já 28., příště snad bude líp, hlavně před závodem

Pohořalý Petr (Coleman)