Reportáže

26.05.2009 UAC - Bělská vteřina

Další závod ze seriálu UAC se konal v Bělé pod Bezdězem a byla jím časovka Bělská vteřina. Pořadatelé se vrátili k trati, která se jezdívala cca před pěti lety, což jsem já osobně uvítal, jelikož je taková více v přírodě a v lesích, ale byli i tací, kterým se zase líbila minulá časovka více a to hlavně z důvodu placatějšího profilu.

Z našeho týmu se na start postavila slušná grupa a to Venca, já, Martin Karlovec, Radim, Jose, Honza a Pavel Kryka. U Pavla se musím pozastavit, jelikož když jsem ho viděl, tak jsem nevěřil svým očím. Od ledna zhubnul ze 117 kg na téměř neuvěřitelných 94 kg!! No ouplně jinej člověk!

Jelikož jsme projednou na závod dorazili relativně včas, měli jsme dostatek času se pořádně rozjet a projet si trať. Ještě nás pobavil znalec Pavel Hýsek, který nás napadl, že jezdíme při závodě s Luckou v háku (což by se mi strašně vyplatilo ) a těžko jsme mu vyvraceli, že jsme se teprv rozjížděli.

Z mého pohledu vypadal průběh asi takto. Na startu jsem se cítil docela dobře, v počátečním sjezdu jsem se docela děsil prudčí zatáčky, ale se ztrátou pár vteřin jsem ji nějak zvládl. V následujícím kopečku jsem zjistil, že jsem to asi trochu přepálil a tak raději lehce zvolňuju. Snažím se ale o těžší převody, abych se náhodou nezačal flákat a snažím se dojet Lucku a SOSáky přede mnou. Lucku jsem měl téměř pořád na dohled a tak mi docela pomáhalo, jak jsem se přibližoval. V jednom hupu ji předjíždím a soustředím se na dojetí Radima. Už se mi jelo trochu hůře, navíc přišel zrovna úsek s horším povrchem, ale Radima taky v jednom brdku předjíždím a už mě čeká Jose, který je kousek před Radimem. Joseho dojíždím na otočce, nechávám ho, aby ji projel přede mnou a využívám chvilky k napití. Za otočkou ho předjíždím a koukám o kolik mě dojel Venca. Vypadalo to na nějakých 10 - 15 sekund, ale nijak jsem to nepočítal. Myslel jsem, že mu do kopce spíše odjedu, ale nestalo se. Holt budu muset makat co to dá i z kopce, ikdyž mám značný handicap v technice. Cestou zpátky zjišťuju, že moje převody mi nestačí a že bych snesl rozhodně o kus těžší. Takových úseků bylo více, kde byla rychlost k šedesáti a já už nestíhal šlapat. No co se dá dělat. Snažím se získávat alespoň v kopečkách a zkusím nahnat ještě něco v cílovém stoupání. Do toho přijíždím ale se značným respektem a říkám si, hlavně ho nepřepálit, abych nedojížděl krokem. Najednou ale vidím cíl a zjišťuju, že sil zbylo ještě dost a tak ještě spurtuju a naháním nějakou tu vteřinku.

No když to shrnu, tak u mě krom rezerv ve výkonnosti byla tentokráte i velká rezerva v technice a bylo zde naprosto evidentní, že kdo má speciál, měl obrovskou výhodu. Nejlépe od nás skončil Venca (12.) nadělil mi tentokráte 7 sekund. Já skončil 14., ale s výsledkem jsem byl celkem spokojen. Jestli se ještě výkonostně posuneme, nebude to tak zlý. Třetí od nás skončil Martin Karlovec (27.), který bohužel neměl hrazdu, stejně jako i ostatní od nás - Radim (31.), Jose (36.) a Honza (37.). V kategorii D bylo neuvěřitelně narváno a náš Pavel Kryka skončil 19., do příště ho budeme muset naučit, že když už nemá břicho, tak že může chytit řidítka i dole

Každopádně paráda, SOSáci se sešli ve velkém počtu i na tak vzdáleném závodě! A navíc se ještě někteří z nás po závodě pěkně projeli po okolí Bělé pod Bezdězem.

Pohořalý Petr (Coleman)