Reportáže

21.06.2009 DABA - Dřevníky

Pátým závodem v silničním seriálu DABY byl závod v Dřevníkách. Závod byl vyhlášen mimo jiné jako Mistrovství republiky v tandemech a tak na startu bylo snad 10 tandemů. Počasí bylo tak akorát, ani teplo ani zima, a předpověď vypadala, že to vydrží.

Ze SOSáků dorazila naše nejlepší a navíc hodně vyrovnaná trojice Martin, Venca a já a tak jsme si tak vymýšleli i různé strategie, jelikož v tomto počtu už bychom si mohli trochu pomoct. Na registraci ale Venca zjišťuje, že je zařazen díky dobrým výsledkům z loňska do elitní kategorie A a tak to bude mít asi hodně těžké se v této kategorii prosadit.

Od startu se jelo docela svižně a po prvním vyjetí cílového kopce to byl jeden nástup za druhým. Mně se jelo dost špatně, celkem bolely nohy, nedýchalo se mi moc dobře a tepy byly hodně vysoké, zjevně zase krátké rozjetí před závodem. V nástupech se často objevoval i náš Martin, ale balík si všechno pohlídal. Několikrát jsem zkusil zachytit nástup i sám, ale akorát jsem se vyšťavil a pak zvolil radši strategii držet se dvoukola Jirky Chyby, které tolik nezrychluje, ikdž tempo za nima je vražedné. Rozhodující únik vznikl asi na 14. kilometru, kdy se odpojil tuším Linda, Kunta, Ježek a Dubec. Já jsem zůstal v další skupině asi šestice jezdců a dvou dvoukol, bohužel chyběl jak Martin, tak Venca. Obě dvoukola parádně stíhaly uprchlíky, ale když nás nechaly vystřídat, okamžitě jsme všichni vytuhli a zpomalili sme. Kluci na dvoukolech nám hned potom odjeli, někdo nezachytil malou díru a byli fuč. V dalším průjezdu cílového kopce od nás odskočila trojice a snažila se ještě dvoukola dojet. Zůstali jsme ve trojici a poctivě střídali a díky tomu jsme opět dva jednotlivce dojeli. Třetí to zřejmě zvládl docvaknout.

Další kolo jsme pěkně poctivě střídali bez jakýchkoliv nástupů, někteří mi přišli, že nás trochu brzdí, tak jsem občas šel na špici dřív. Při nájezdu do posledního kola lehce odskočil jeden z kategorie A a jelikož jsem si byl vědom, že je nejsilnější ve skupině a pěkně jede i po rovinách, tak jsem si poodskočil za ním a zkusil odskočit zbylým třem, kde jsem měl jednoho konkurenta ve své kategorii, s tím, že těch posledních cca 27 km spolu zvládnem. Spolupráce byla naprosto parádní, poctivě sme střídali a hned si udělali výrazný náskok. Někde za odpadlíky jsem tušil, že může být ještě nějaká skupina v níž bude asi Venca a Martin a tak jsme museli jet prostě na maximum. Chvíli nás odpadlíci začali dojíždět, ale dupli jsme na to znovu a definitivně se jim vzdálili. Do cílového kopce jsem už najížděl dost vyšťavenej, přecijen jsme se neflákali, ale snažil jsem se jet pořád tempo co nejdál, aby nás přecijen nedojela skupinka za náma, ikdyž se kolega za mnou zjevně šetřil na spurt. Na poslední kilometr jsem ho pustil před sebe, pak jeli chvíli vedle sebe. Do spurtu se pustil první on, já za ním chvíli visel, ale bohužel jsem na to už neměl. Každopádně spokojenost, dokázali jsme to dotáhnout až do konce, ikdyž ten spurt trošku zamrzí, ale ta tejdenní pauza při pořádání pekla se musela někde projevit.

Chvíli po nás dojíždí potrhaná skupinka, kde dojíždí na druhém místě Venca. Martina potkávám až když už sjíždím dolů, něco se mu muselo stát. Po závodě se dozvídám, že ztratil jedinou flašku na retardéru, zrovna když střídal jeden nástup druhý a odjeli mu všechny lepší skupiny a musel se trápit celý závod sám. No aspoň třeba do příště přestane gramařit a pořídí si klasický bidon, který je sice o pár gramů těžší, ale zase líp drží v košíku

Na vyhlášení jsme mile překvapen, že jsem vyhrál kategorii B, myslel jsem, že jsem skončil druhý Takže jsem rád, že jsem tentokrát Martina zastoupil, Venca bude muset holt potrénovat trochu více do příště na bednu v eleitní kategorii A